Stejný lék, jiný účinek: proč kamarádovi zabere a vám ne? Roli hraje DNA

Znáte to: lék, který kamarádovi „spolehlivě zabral“, na vás nefunguje nebo vás dokonce utrápí vedlejšími účinky. Není to náhoda ani smůla a většinou za to nemůžete ani vy, ani váš lékař. Důvod nosíte ve svých genech. Co vlastně rozhoduje o tom, jak na vás konkrétní lék zapůsobí?

To, že stejný lék působí na každého jinak, ví pacient i lékař. Dlouho se s tím pracovalo hlavně metodou univerzálního dávkování. Velká část téhle variability ale není náhodná – je zapsaná v genech, které řídí, jak rychle tělo léky zpracuje, a nově se dá přečíst.

Co se v těle děje, když si vezmete lék

Většinu léků rozkládají játra pomocí enzymů, tedy bílkovin, jejichž „návod" je zapsaný ve vaší DNA. Obor, který zkoumá, jak geny ovlivňují reakci na léky, se nazývá farmakogenetika. Rychlost těchto enzymů se člověk od člověka liší, a nejde o jednorázový výkyv, ale o trvalou vlastnost.

Když lék u někoho vyvolá silné nežádoucí účinky a u jiného při stejné dávce skoro nic, nebývá to chyba pacienta ani lékaře. Rychlost enzymů, které léky rozkládají, je z velké části dána geneticky. U pomalého metabolizéra se látka spíš hromadí, u velmi rychlého odejde dřív, než stihne zabrat. Genetika přitom není jediný faktor, ale patří k těm nejčastěji přehlíženým.

Záleží na tom, jak rychle vaše tělo léky zpracovává

Farmakogenetika popisuje tyto rozdíly pomocí fenotypu metabolizéra – typu podle toho, jak rychle enzymy pracují. Zjednodušeně existují tři skupiny.

Pomalý typ metabolizéra – Látka se v těle déle zdrží; pozor na nežádoucí účinky

Standardní typ metabolizéra – Reakce obvykle podle příbalové informace

Rychlý / ultrarychlý typ metabolizéra – Látka může odejít dřív; lék nemusí zabrat

Dobře je to vidět na běžných lécích proti bolesti bez předpisu. Častý mýtus zní, že i volně prodejný lék (například ibuprofen) působí na všechny stejně. Ale i volně prodejné léky tělo odbourává různě rychle. U části lidí pomaleji – látka se hromadí a i obvyklá dávka může dráždit žaludek bez ohledu na jídlo. U jiných proběhne tak rychle, že nestihne zabrat. Proto má smysl číst příbalovou informaci a nejasnosti probrat s lékárníkem. A genetika je jen jedním z faktorů. Roli hrají i váha, věk, další léky, jídlo či funkce ledvin a jater.

Jak se rozdílná reakce na lék pozná – a jak vážné to bývá

Většina projevů je spíš nepříjemná než nebezpečná. Jde o to je zachytit a nepřecházet, ne se jich děsit.

Časté a obvykle „jen" obtěžující:

• Antidepresiva (skupina SSRI): na začátku léčby nevolnost a bolest hlavy, denní ospalost nebo naopak nespavost a velmi často sexuální potíže – pokles chuti na sex, obtížné vyvrcholení, u mužů problém s erekcí. Často trvají, dokud se léčba neupraví, proto se o nich vyplatí mluvit.

• Léky proti bolesti (např. ibuprofen): pálení žáhy, tlak a podráždění žaludku, nadýmání.

Vzácné, ale vážné – patří rychle k lékaři:

• U léků proti bolesti: černá nebo dehtovitá stolice, zvracení s příměsí krve, silná neustupující bolest břicha (možné krvácení do žaludku, zvlášť při delším užívání a hromadění látky v těle).

• U antidepresiv: neobvykle silný neklid, zmatenost, třes, horečka nebo bušení srdce po nasazení či změně léku.

Jak k rozdílným reakcím na léky přistupovat: tři pravidla

1. Sledujte a zapisujte si, jak na léky reagujete. Poznámka o tom, co vám udělalo potíže nebo nezabralo, je pro lékaře i lékárníka cenná. V aplikaci Molecula už můžete trackovat svou denní náladu a v čase pozorovat, co ji nejvíce ovlivňuje.

2. Změny v léčbě vždy konzultujte s odborníkem. Pokud lék nefunguje nebo vám nedělá dobře, ozvěte se místo toho, abyste postup měnili sami.

3. Neupravujte dávku podle pocitu ani cizí zkušenosti. Co pomohlo příbuznému, nemusí sedět vám; právě genetické rozdíly jsou důvod, proč se cizí zkušenost nedá převzít.

„Nejčastější chyba, kterou vídáme, je tichá úprava léčby na vlastní pěst. Když lék nezabírá nebo dělá potíže, lidé ho sami vysadí, sníží dávku nebo přejdou na to, co pomohlo příbuznému, a lékař se to nedozví. Přitom právě informace ‚tenhle typ léku mi opakovaně nesedí' je cenné vodítko pro další postup," doplňuje PharmDr. Klímová.

Proč na tom záleží: konec univerzálního dávkování

Farmakogenetika není okrajová teorie. Věnují se jí odborné společnosti i lékové agentury, včetně Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA), a u řady látek se s genetickou variabilitou v doporučeních počítá. Nejzřetelněji to bývá znát u dlouhé léčby, kde se správný přípravek hledá týdny. Například u antidepresiv.

Část lidí totiž některá běžná antidepresiva kvůli genetické výbavě nedokáže zpracovat obvyklým způsobem. Neznamená to, že pomoc neexistuje, jen že cesta k ní nemusí vést pouze slepým zkoušením.

Pro jednotlivce znamená farmakogenetika méně zbytečného trápení a cílenější léčbu; ve větším měřítku méně situací, kdy pacient sérii léků vzdá dřív, než najde tu vhodnou.

Kdy je vhodné obrátit se na lékaře nebo lékárníka

Většinou stačí běžný postup a příbalová informace. Jsou ale situace, kdy se vyplatí ozvat dřív než později.

• Lék dlouhodobě nezabírá tak, jak by měl? Domluvte konzultaci s lékařem, neměňte léčbu sami
• Nezvykle silné nebo brzké nežádoucí účinky? Kontaktujte lékaře nebo lékárníka
• Nejistota u kombinace více léků? Nechte kombinaci zkontrolovat u lékárníka
• Reakce na lék vás opakovaně překvapí? Zmiňte to lékaři jako vzorec, ne náhodu
• Nejistota ohledně vaší léčby? Zavolejte do lékárny nebo lékaři

„Signál, který by se neměl přecházet, je opakování. Pokud vám podobný typ léku už poněkolikáté buď vůbec nezabere, nebo pravidelně vyvolá výrazné nežádoucí účinky, nejde nejspíš o náhodu. Takový vzorec popište lékaři nebo klinickému farmakologovi co nejkonkrétněji, kdy nastal, po čem a jak silně," upozorňuje PharmDr. Kamila Klímová.

Jak se v reakcích na léky lépe vyznat: co pro to můžete udělat

Nejlepší je nespoléhat na hádání – vlastní paměť u léků rychle narazí. Pomáhá mít přehled na jednom místě a opřít se o data místo dojmů.

Právě tím směrem míří novinka, kterou chystá aplikace Molecula: domácí farmakogenetický (PGx) test. Odběr zvládnete doma, laboratoř zpracuje vzorek a výsledek vám v aplikaci zůstane natrvalo jako osobní genetický profil, „genetický pas" na celý život. Test se dělá jednou a platí pro každý budoucí lék, který prochází stejnými enzymy. Funkce DNA Wiki pak vaši výbavu vysvětlí přímo na lécích z vaší lékové karty, tam, kde se výsledek liší od standardu.

Aplikace přitom zůstává u faktické informace o enzymech a látkách. Žádné klinické závěry ani úpravy dávek. Ty vždy patří lékaři nebo klinickému farmakologovi, pro kterého Molecula připraví přehledný report. První testy poběží v pilotním režimu. Pokud vás téma zajímá, sledujte spuštění a přihlaste se mezi první zájemce.

Kromě toho pomáhají i jednoduché návyky:

• Veďte si přehled léků a doplňků stravy, které užíváte, včetně reakcí na ně.

• Čtěte příbalovou informaci, hlavně část o nežádoucích účincích a interakcích.

• Nové léky i doplňky probírejte s lékařem nebo lékárníkem, ideálně na jednom místě.

Přehled o tom, co užíváte a jak na to tělo reaguje, spolu s pohledem do genetické výbavy dává lékaři lepší východisko než dohady – a vám klid, že léčba stojí na faktech.

___

Tento článek má pouze informační charakter a nenahrazuje individuální konzultaci s lékařem nebo lékárníkem. Pokud máte konkrétní zdravotní potíže nebo otázky k vaší léčbě, vždy se obraťte na odborníka. Přečtěte si vždy příbalovou informaci.

___

Co si z článku odnést?

• Stejný lék může u různých lidí působit odlišně a genetika je jedním z hlavních důvodů.

• Rychlost, jakou tělo léky odbourává, určují enzymy kódované vaší DNA – a tu je dnes možné přečíst.

• Genetika není jediný faktor: roli hrají i věk, váha, další léky, jídlo a stav orgánů.

• Neměňte léčbu sami – opakované nezvyklé reakce patří k lékaři nebo klinickému farmakologovi.

• Farmakogenetický test a přehled léků v aplikaci dávají odborníkovi lepší podklad pro rozhodování.

S Moleculou vám vaše reakce na léky konečně dávají smysl. Přestaňte hádat, proč na vás lék působí jinak než na okolí. Aplikace Molecula vám pomůže mít přehled o všech lécích a doplňcích stravy na jednom místě a chystá se přinést i domácí farmakogenetický test, díky kterému lépe pochopíte, jak vaše tělo léky zpracovává. Sledujte spuštění na molecula.cz/genetika a buďte u toho mezi prvními.

Často kladené otázky (FAQ)

Může jeden lék působit na dva lidi úplně jinak?

Ano. Kromě váhy, věku nebo dalších léků hraje roli i genetika, která ovlivňuje rychlost jaterních enzymů. U jednoho člověka se proto látka může hromadit, u druhého naopak rychle mizí.

Kolikrát se farmakogenetický test dělá?

Zpravidla jednou za život. Vaše genetická výbava se nemění, takže výsledek platí trvale a týká se i léků, které začnete užívat v budoucnu.

Když mi lék nezabírá, můžu si sám zvýšit dávku?

Ne. Úpravu dávky ani vysazení nikdy neprovádějte sami, u některých léků to přináší vlastní rizika. Obraťte se na lékaře nebo lékárníka a popište, co pozorujete.

Jak poznám, že za mojí reakcí na léky může být genetika?

Sami to s jistotou nepoznáte. Vodítkem bývá opakovaný vzorec, kdy podobný typ léku dlouhodobě nezabírá nebo pravidelně vyvolává potíže. Posoudit to může lékař, případně k tomu poslouží farmakogenetický test.

Existuje aplikace, která mi pomůže pochopit, jak moje tělo zpracovává léky?

Ano. Aplikace Molecula vám drží přehled o všech lécích a doplňcích stravy na jednom místě a chystá domácí farmakogenetický test s funkcí DNA Wiki, která vaši genetickou výbavu vysvětlí na příkladu vašich vlastních léků. Konkrétní klinické závěry ale vždy patří lékaři nebo klinickému farmakologovi. Více na molecula.cz/genetika.